Hororový příběh

1. Teoretická část

Žánr hororů je běžně považován za druhořadý – béčkový. Přesto anebo právě proto představuje fascinující náhled do skrytých koutů lidské povahy (za její rohy a pod její postel). (Není to náhoda, že si béčkové žánry dobývají stále lepší postavení na filmových festivalech!)
Lidé chodí na horory, aby se báli. Strach je emoce, jež se dostaví (přepadne nás za temné noci), když jsme v situaci, v níž bychom raději nebyli. Lidé se tudíž chtějí dostat do situace, ze které chtějí zároveň uniknout. Je pravda, jak říká Filosof, že „v nápodobě je i ošklivé krásné“ a nepříjemné příjemné (je to jenom jako). Ale horor je o to lepší, čím je opravdovější (viz. vrcholná díla tohoto žánru, jako je Wellesova rozhlasová adaptace Wellsovy Války světů nebo v poslední době například The Blair Witch Project). A dalo by se říct, že limitním případem hororového příběhu je horor, který sami žijeme. (Nepředvádí takový horor například dokumenty Second Skin či Promítači všech zemí, spojte se!?)
Lidé, co chodí na horory, se vystavují paradoxní situaci, dávají všanc své bytí (a nebytí) ve hře současného chtění a nechtění, setrvávání a útěku, sebedestrukce a přežití. Dobrovolně vstupují do situace, která je může zničit nebo změnit. Nikdo neví, zda vyjde z kina živý, a pokud vyjde, zda nebude šílený nebo zda nebude někým zcela jiným. Mohl by ovšem být také někým lepším, neboť jak praví Filosof, horory „skrze strach a soucit působí očištění“.
Samy postavy hororových příběhů jsou dvojaké: jsou odpudivé (Frankenstein), nízké, neviditelné, neuchopitelné (Ptáci) a zároveň jsou to hrdinové, jsou to naši miláčci. Prostřednictvím hororů se učíme milovat i nenáviděné, chápat možnost zla a zločinu, dívat se na svět očima monstra a tedy převracet a znovu vážit hodnoty.
Co může být hororový příběh v hudbě? Například nápad (i nápady mají své příběhy), jenž skladateli uvízne v hlavě a jako fixní idea jej nepřestává strašit a jejž přitom nelze rozvést do hotové písně nebo skladby. Je to jednoduchá hudební idea, která má buď příliš málo nebo příliš mnoho implikací, je už písní a přitom ještě není písní, je to zárodek písně přebývající v twighlight zone skladatelovi mysli. Je to tedy také jakýsi hudební paradox, paradoxní zárodečná buňka díla, jež ovšem nedá vzniknout žádnému dílu.
Zároveň může být hudební hororový příběh vztažen ke skutečnému hororovému tématu, jak napovídají některé názvy písní horor story bandu: neviditelný muž, geometrie sadismu, kino, 20 hrochů, léto je fuč.
Hlavním sdělením hororového příběhu však je: Je toho příliš mnoho, co by bylo možné prožít, příliš mnoho, co by bylo třeba rozvést a rozepsat… Tak si alespoň dejte tady jednohubku s mandlí angínou stíhaného dítěte a můžete se na minutku stát lidojedem, neviditelným mužem nebo bludným Holanďanem.

2. Praktická část

The Horror Story Band bude každý měsíc vždy ke třináctému na těchto stránkách zveřejňovat jeden hororový příběh, doplněný o popisek s rodným listem a komentářem a o videoklip. Hororové příběhy budou tvořit dvě neukončené série: Hororové příběhy zpoza rohu (Horror Stories from around the Corner) a Hororové příběhy zpod postele (Horror Stories from underneath the Bed). Klipová část projektu by měla mít interaktivní povahu. Vyzýváme tedy všechny amatérské i profesionální nadšence, aby se přihlásili a vybrali si jeden hororový příběh na který mohou vytvořit videoklip s použitím vlastní fantazie, vlastních financí a jakékoli dostupné technologie. Pro více informací kontaktujte: eggnoise@eggno­ise.cz